Zdravá střeva = zdravé emoční reakce
Zdravá střeva = zdravé emoční reakce
Lidské tělo je pro mě stále více fascinujícím zázrakem a asi nejtajuplnější částí je pro mě tlusté střevo. Vnímám tuto část našeho těla, jako naše podsvětí, kde se koncentruje spousty naší síly. Je to jako podpalubí lodi, kde je motor, který pohání loď.
Ale co ten motor pohání? A tady je ta nejvíce fascinující část nás samotných. V našem střevě je kolem 1 až 1 a půl kila neviditelných mikroorganismů. Říká se jim střevní mikrobiom a různé kmeny mikrobů nesou různé geny, které mohou ovlivnit lidské zdraví a náchylnost k různým nemocem. Není úchvatné si uvědomit, že něco, co není vidět, činí kilogram naší hmotnosti? A není naivní si myslet, že tato část nás samotných nemá na nás zase až tak velký vliv?
A co ENS, neboli enterická nervová soustava?
Mluví se o ní, jako o druhém mozku, který máme v břiše. Tato nervová soustava je jako tovární linka, která dává našim střevům pokyny, co mají dělat. Dále ENS komunikuje i s naším mozkem a vysílá např. signál, že jsme syti.
Další zajímavou částí je vztah mezi emocemi a enterickým nervovým systémem. Přibližně 80-90% serotoninu pochází z našeho gastrointestinálního traktu. Takže zřejmě nejvíce depresí pochází od střev. Dále se ukazuje i vliv našeho trávicího traktu na náš spánek, jelikož náš mozek používá serotonin k výrobě melatoninu, což je základní hormon, který nám pomáhá spát.
Takže v podpalubí nás samotných je posádka, která má na náš život velký vliv.
Pro mě má tato loď svůj vlastní kompas, navigaci, která skrze naše emoce, bolesti a zranění naviguje loď k cíli. Když začneme kontrolky vypínat skrze léky, alkohol, drogy…. přerušujeme kontakt s naším podpalubím a loď ztrácí směr k cíli, který mu byl na počátku nastaven.
Nejsem odpůrcem západní medicíny, ale tam, kde naráží na hranice vědy, tam, kde už neumí pomoct, následují otázky, jak se opět vrátit na ty naše zdravé souřadnice.
- Jaké jídlo prospívá mému střevnímu mikrobiomu? Tady se ztrácíme pod tím, co je nám stále podsouváno jako zaručeně zdravá strava. Jen naše tělo ví, co chce. Nikdo jiný. Hledejte a zkoušejte sami.
- Jaký pohyb prospívá mému tělu? Je to podobné, jako se stravou. Hledejte a zkoušejte sami.
- Jsem ve své síle? Mohu svobodně dýchat a svobodně se vyjadřovat?
- Dokáži se na svůj život dívat z nadhledu?
- Respektuji a jsem respektován?
- Na čem ve svém životě lpím?
- Mám v rovnováze dávání a přijímání?
- Umím svému tělu naslouchat? Tady se potřebujeme zastavit a ztišit všechny posuzující myšlenky. Zapojit svou bdělou všímavost a krok po kroku objevovat sám sebe.
A teď můj osobní příběh.
Moje babička trpěla chronickými zácpami a těžkými depresemi. Později byla její střeva závislá na projímadlech a s těžkými depresemi podstupovala elektrošokové léčby. Ztrácela paměť a zájem o své okolí. Tady vidím souvislosti v tom, co píši. Odcházela z tohoto světa s rupturou střev a závislá na péči. Žila obětavě pro celou rodinu a zapomínala na své potřeby. Neměla v rovnováze dávání a přijímání. Uměla převážně dávat, a tak jí její střeva somatizovala, že potřebuje něco i pro sebe a zadržovala hmotnou stravu ve střevech.
Sama si procházím, jako každý, těžkými zkouškami mé síly. Při stresu se mi zrychluje hybnost střev, stahuje se žaludek a při špatné stravě přicházejí nepříjemné strachy, smutky, nálady. Když si uvědomím, že se točím v kruhu, pokládám si otázky, jak najít zase svou rovnováhu. Poslouchám signály překyselení, kdy nemám chuť na kávu a vím, že jsem zabloudila ve své mysli k souzení a k toxicitě ve vztazích . Moje letité migrény mi ukázaly na strach o přežití, který vycházel z podpalubí a donutily mě nacházet filozofie vedoucí k přijetí smrti. Zácpy mi ukazují, že se musím věnovat i sama sobě. Jsem však jen člověk, ne bůh a občas ta pilulka na bolest, horečku… je pro mě pohlazením dnešní vyspělé společnosti.
