Život na „výkon“

Každý z nás zná období, kdy je potřeba zabrat, něco dokončit a vydržet. Problém může nastat ve chvíli, kdy se z výkonu stane trvalý režim a odpočinek, radost nebo vlastní potřeby začnou působit skoro jako něco nepovoleného.

Spousta lidí má v sobě silné „musím“: musím být úspěšná, musím splnit očekávání, musím všechno zvládnout, musím se postarat o ostatní, musím dobře vypadat. Dlouhodobě ale takové nastavení může zvyšovat stres a ubírat prostor pro regeneraci.

Když „musím“ převažuje nad „chci“

Výkon sám o sobě není problém. Může být zdrojem radosti, smyslu i zdravé hrdosti. Důležité je, jestli ho volíme svobodně, nebo jestli nás řídí strach z neúspěchu, potřeba zavděčit se nebo pocit, že bez výsledků nemáme dostatečnou hodnotu.

Právě tehdy se může život začít zužovat na neustálé plnění úkolů. Člověk funguje, ale přestává vnímat, co mu chybí.

Rovnováha není slabost

Dávat energii práci, rodině nebo druhým lidem je přirozené. Stejně přirozená je ale potřeba něco přijímat: odpočinek, podporu, radost, čas pro sebe nebo obyčejnou možnost nic neřešit.

Pro mě je rovnováha právě o tom, že obě strany mají v životě místo. Nejde o dokonalé rozdělení času, ale o schopnost včas poznat, že už dlouho jedeme jen jedním směrem.

Jídlo a pohyb jako další forma výkonu

Ve své praxi jsem často potkávala lidi, kteří přenesli výkonový režim i do péče o tělo: budu méně jíst, víc cvičit, budu dokonale disciplinovaná. Krátkodobě může pevný režim fungovat, ale pokud je postavený hlavně na tlaku a trestání sebe sama, bývá obtížné ho dlouhodobě udržet.

Jídlo ani pohyb by podle mě neměly být jen další zkouškou, ve které můžeme uspět nebo selhat. Mnohem důležitější je hledat způsob, který je realistický, dlouhodobě udržitelný a respektuje skutečný život.

Co pomáhá zpomalit

Někomu pomůže jóga, meditace nebo procházka. Jinému klidný večer bez povinností, rozhovor s blízkým člověkem nebo obyčejný spánek. Neexistuje jediná správná technika.

Důležitější je naučit se včas zachytit signál, že už jedeme příliš dlouho bez pauzy. A také si připustit, že zpomalení nemusí být prohrou.