Orthorexie, aneb jedna z poruch příjmu potravy

Snaha jíst zdravě může být prospěšná. Problém začíná ve chvíli, kdy se z péče o sebe stane strach, kontrola a stále přísnější soubor pravidel.

Právě pro tento typ potíží se používá pojem orthorexie – nadměrné zaujetí tím, aby bylo jídlo co nejčistší, nejzdravější nebo podle vlastních pravidel dokonale správné. Samotný pojem není samostatnou diagnózou ve všech diagnostických klasifikacích, ale popisuje chování, které může člověka výrazně omezovat.

Když zdravé jídlo přestane přinášet svobodu

Na začátku může být snaha jednoduše jíst lépe. Člověk začne číst složení potravin, vynechá několik jídel, která považuje za nevhodná, a věnuje stravování více pozornosti.

Postupně se ale pravidla mohou zpřísňovat. Seznam povolených potravin se zmenšuje, příprava jídla zabírá stále více času a odchylka od vlastních zásad přináší napětí, výčitky nebo pocit selhání.

Čeho si lze všimnout

• stále většího množství pravidel, co se smí a nesmí jíst,
• silných výčitek nebo úzkosti po jídle, které člověk považuje za „špatné“,
• omezování společného jídla, návštěv nebo cestování kvůli stravě,
• velkého množství času věnovaného plánování, kontrole a přípravě jídla,
• pocitu, že vlastní hodnota nebo sebekontrola závisí na tom, jak dokonale člověk svá pravidla dodrží.

Nejde o to, že by zájem o kvalitní jídlo byl sám o sobě problém. Důležitější je otázka, kolik svobody nám naše pravidla ještě nechávají.

Moje vlastní zkušenost

Sama mám zkušenost s poruchou příjmu potravy spojenou se strachem z tloušťky. Byly to roky, které mi braly velkou část kvality života. Můj život se stále více točil kolem jídla, kontroly a představ o tom, co bych měla dělat správně.

Zároveň mě tato zkušenost přivedla k hlubšímu zájmu o výživu a později i k otázkám, které sahají dál než k samotnému jídelníčku. Začala jsem si více všímat toho, co se odehrává pod potřebou všechno kontrolovat – jaké emoce, obavy nebo vnitřní konflikty se s jídlem propojují.

Jídlo může být i ukazatelem

Čím déle s lidmi pracuji, tím méně věřím na jediný správný jídelníček použitelný pro každého. Jídlo je důležité, ale někdy je zároveň ukazatelem něčeho hlubšího.

Když se myšlenky na jídlo stanou vtíravými, když přinášejí strach, výčitky nebo výrazně omezují běžný život, dává smysl nezůstávat jen u otázky „Co mám jíst?“, ale podívat se také na vztah k sobě, k vlastnímu tělu a k potřebě kontroly.

Pokud podobné potíže zasahují do zdraví nebo každodenního fungování, je vhodné vyhledat odbornou pomoc. U poruch příjmu potravy může být důležitá spolupráce více odborností podle konkrétní situace.